... a byla to ta příslovečná poslední kapka, co rozhodla jak s vámi naložím. Rychlost s jakou reagujete mě potěší. O něco víc mě samozřejmě potěší pohled na dvoje prohnutá záda a vyšpulené prdelky.

"Katko, víc prohnout v zádech. Mirko, ty se moc se neškleb a hezky vyšpulit." poroučím a pánovitě mířím za vámi. Přejedu rukou po napjaté kůži a nespokojeně zamlaskám. Zahrabu v batohu, stisknu a studené tělové mléko kropí tvou sedínku. Překvapeně vyjekneš, už už se otočit. "Držet, nehýbat se, nekvílet!" štěknu rádoby přísně. Na Katku co sonduje co se děje zakoulím očima a druhým stiskem pokropím i její zadeček.

Cákance bílého tělového mléka zdobí dva zadečky a evokují úplně jiný druh substance. Potlačím úsměv a pečlivě rozetřu krém po cílové ploše. A přitom horečně přemýšlím, čím na vás. Žádné plácátko v batohu schované nemám a tak se horečně rozhlížím a hledám čím zaimprovizovat. A pak to na to kápnu:

"Nechám vás minutu o samotě a vy se servete jak malí spratci. Srovnat vás, na to plácnutí rukou nebude stačit. To už jsem viděl." Katka kouká trochu vyděšeně, co na vás chystám. Radši rychle pokračuji. "Takže, teď si každá vyberete jakým nástrojem si zasloužíte dostat." ...