Princezna na posteli klečí, prdelku vzhůru vyšpulenou. Honza za ní se zasunout chystá. Ale její královské spratkovitosti se opět něco nezdá.

"Honzo! To je zase zadeček, ne prcinka!"

"No to je pořád něco..." s povzdechem zabrblá.

Ne že by hrátky postelové mu vadily a jen s nechutí se jich účastnil, to spíš naopak. Jenže na rozdíl od likvidace drobných, středních i velkých škůdců (například draků), zkušeností mnoho nemá. Dokonce beze studu to dovede přiznat (na rozdíl o jiných).

Potíž jinde se nachází. Její princeznovitost zkušeností více nemá, avšak tolik co Honza snažiti se nemusí. Jí postačí sukně vyhrnouti, pozadí nastavit či nohy rozhodit a práce její skončena jest. Kde laskati, kde bez obav poplácat možno a kde nutno jen jemně a opatrně dotýkat se, řešit nemusí. Snad nedostatek úkolů při hrátkách postelových jí příliš času dává a tak z nudy Honzovi rady dávat se snaží.

A Honza kibice, co bez praxe vlastní jiným do práce mluví, v lásce velké nemá. Takže i když správný otvor už hledat začal, neudrží se a brblá.

"Pořád něco?!" Princeznin hlas místností zazvoní. "Pořád to samé! Dva! Jen mezi dvěma otvory volit musíš, na dlaň od sebe umístěné jsou, a přesto ten správný najít nedokážeš!"

Hlas má opravdu pronikavý , Honzovi hlavou proletí, jestlipak slyšet je i v jižním křídle paláce? Nad silou hlasu princeznina však jen krátce přemítá, Nezkušený je -- to uznává, ale útoků na schopnosti jeho dost již bylo. Možná se jako vesnický balík projeví, ale útok peskování další trpět nehodlá.

"Snadnější hříbky v mlází pichlavém hledat než kundičku tvoji. V houští chloupků se ztrácí a schovává a vidět není!"

"Cože?!"

Jako čertík z krabičky princezna z kleku vyskočí a mračíc se na Honzu obrátí. Honza vzhled její urazil. Pravda, ačkoliv vlasy své každý den rozčesává, pleť svou vždy po koupeli vonnými mastmi natírá, na úpravu chloupků na prcince nikdy nepomyslela. Opravdu i chloupky tam dole se upravují? Nevzpomíná, že by komorné o zvyku takovém mluvily.

A Honza? Princezninu nejistotu a příležitost svou vytuší. Příliš dlouho mu princezna povýšené rady dávala, střípky znalostí z drbů a řečí komorných získané za zkušenost vydávala. Nyní však v pohledu jejím, v postoji celém jen nejistota se zračí.

Jak ženy svou prcinku upravují ani on netuší. Avšak najevo nic nedá a s úsměvem skrývaným pokračuje.

"Lekce etikety ani čtení knih v kůži vázané zapotřebí není. Zdravý selský rozum postačí."

Najednou princeznina celou pozornost svou jen na něj upírá. Klam odhalen nebyl, a jeho milá snad poprvé s úctou a respektem na něj hledí. Úspěchem povzbuzen, pokračuje.

"Kovář dveře otevře aby viděl, kam kladivem bije. Dřevorubec větve oklestí a mlází poseká aby viděl, kam sekerou tít má a řádně napřáhnout se mohl."

Princezna na rtech mu visí, každé slovo hltá. A když se odmlčel, držet se musí aby Honzu k pokračování nepobízela.

"A stejně tak chloupky na prcince je třeba zkrátit či jinak upravit, aby muž cíl pro svůj úd dobře viděl a práci svou řádně odvedl."

Ruměnec do tváře princezniny s vkrádá. Ruce nervozitou špatně skrývanou se třesou. A přesto si hlubokým nádechem odvahy dodá a svou neznalost pro jednou Honzovi najevo dá.

"Prcinku svou upravit neumím, ani netuším, o co komorné požádat mám. Ale ty Honzo, drakobijec a muž zcestovalý, mě zajisté věci potřebné naučíš?"

Snad překvapení najevo nedal a neznalost svou neprozradil, víc si Honza doufat netroufá. Z princezny vystřelit si chtěl a na její účet se pobavit, ale do jámy co vykopal, sám spadl. Ke šprýmu se přiznat? Nikdy! Do konce života svého by za hlupáka byl.

Ale co. Chloupky na bradě, chloupky na kundičce. Jaký v tom může být rozdíl? Rázně vstane a pro vědro s horkou vodou, mýdlo a břitvu se vydá. Přípravy dlouho netrvají, a za nedlouho u princezny připraven stojí.

"Princezno, kůže napjatá musí být, by ke zranění nedošlo. Snad lepší bude když na záda si lehneš."

Na nic nečeká, princezně sukně vyhrne, nohy od sebe roztáhne, její ruku co klín zakrývá odsune a do díla se dá. Nejprve chloupky teplou vodou navlhčit a prcinku nahřátým ručníkem překrýt. Pak začne mýdlo napěnit a šlehat.

Princezna přes vyhrnuté sukně ničeho nevidí. Jen horkou látku v klíně cítí. Tváře studem hoří a stud, nejistota a strach z neznámého jí v hloubi nitra leží, jako kus ledu co studí a zapomenout se na něj nedá. Až zvuk štětky v misce mýdlo pěnící ji zpět ke smyslům přivede.

Jen ze zvuku samotného princezna ví, že Honza neklamal. Zvuk jaký vyloudí jen člověk řemesla svého znalý když rutinní úkol provádí. Rytmický, bez známky váhání.

Ručník zmizí a chloupků na prcince poprvé se štětka dotkne. V měkkém, teplém vlhkém dotyku cosi erotického je, že princezna držet se musí aby vzdech ze rtů jejích neunikl. Nahoru, dolů až k zadečku, nalevo i napravo, Honza důkladně mýdlovou pěnu do chloupků vtírá. Že strach v hloubi nitra princeznina rozpouští a oheň žádosti rozdmýchává nemá ani tušení.

Oči přivřené, dech hluboký a celé tělo v jednom ohni. Princezna leží, ne však nečinně. Strach zmizel, spálen na popel touhou. Nyní silou své vůle celé krotit se musí by vzdechy z úst jejích neunikly, by doteku štětin prcinkou vstříc nevyšla.

První dotek břitvy, chlad oceli na místě citlivém a soukromém, šokuje. Jak nástroj ostrý po prcince klouže, studí a chloupků jí zbavuje, žár vnitřní se horčejším stává, až hučí a sálá jak výheň kovářská. Poslední chloupek v boji nerovném padl a vlhčený ručník ji zbytků mýdla posledních zbavuje. Tento dotek další vlnu touhy přinese, princezně vzdech ze rtů unikne a Honzovu pozornost přivábí.

Prcinka princeznina nyní v celé své kráse před ním se nachází, chloupků zbavená, okvětní lístky rosou pokryté připomínala. Co celou dobu viděl, ale pro soustředění nevnímal, se nyní silou připomíná. Nesměle ruku natáhne, a na špičku ukazováku kapku vlhkosti nabere.

"Ah..."

Není pochyb, sten ze rtů princezniných vyšel. V zádech se prohne a prcinku svou vpřed vystrčí. Není pochyb, Honzovy kalhoty znenadání těsné jsou a i v něm plamen touhy hoří. I osvobodí úd svůj a nad princeznou se nakloní. Pahorek Venušin chloupků zbavených již otvůrek vytoužený neskrývá, naopak, hrdě jej na odiv vystavuje a ke vstupu láká.

"A--, a--, áách!"

Sotva Honza žalud svůj k vstupu roztouženému přiloží, princezna znovu zavzdychá. A k překvapení jeho, tentokrát nečeká, sama prudkým pohybem mu vstříc vyjde a celého jej se do sebe pojme. Jak snadno dovnitř vklouzl, horký, tvrdý a přeci poddajný. Jak příjemně ji vyplnil, když horkostí svou jej objala. Pocit takový předtím nezažila.

O dlouhý čas později, Honza vyčerpán vedle princezny leží a na víc než bezmyšlenkovité hlazení prsu se nezmůže. Princezna, sytá a spokojená, se v náručí jeho tulí. Ani jeden netuší, že oběma stejné myšlenky hlavou běží:

Jak stejné a přeci jiné dnešní milování bylo. Zajisté i jiné, pro ně zatím neznámé věci vyzkoušet nutné bude a slast zatím nepoznanou společně objevit.