Jak slibně den začal a jak rychle a snadno plány v popel proměnit mohou, medituje princezna když do komnat míří. Náladu její komorné podle výrazu tváře měří, je mírně iritovaná zdá se být. Avšak s každým krokem dalším, tvář mrakům bouřkovým podobat se začíná a komorných odstup se v útěk mění. Ač princezna dívka milá je, když do nálady špatné se dostane, zahrávat si s ní radno není.

Princezna se zamračí. Když ráno ještě v posteli vyhřáté ležela, vzpomínky na hrátky nedávné v myšlenkách jejích touhu probudily. Dopoledne Honzu od povinností odtrhnout nemožno, avšak poznámkou nevinnou či ňadrem 'náhodně' poodhaleným ho k závěrů správnému přivést snadné bylo.

Když v salónku po obědě siestu trávili, výstřihem hlubokým (a korzetem v komnatách zapomenutým), pozornost Honzovu uchvátila. Nahoru, dolů oči jeho těkaly a pokaždé co s pohledem jejím se střetly, náplň večera jasnější a jasnější byla.

"Do prdele." Princezna tiše ale s vervou zakleje. Pak zarazí se, rozhlédne, a když v doslechu nikoho nevidí, slova co dáma znát by neměla, s vervou zopakuje. "Kurva do prdele!"

K vyjádření rozčarování vychovatelky slova vzletná a opisná používaly, ale výraz komorných pro situaci její daleko příhodnější zdá se. Krámy. Dostala krámy a vidiny hrátek večerních se jako ranní mlha v nic rozplynuly. Honza novinu tu neradostnou sice s klidem přijal, potěšen však také nebyl.

Nu což. Dnům všem konec není. Dnes koupel si dopřeje a brzy na lože zamíří. Snad alespoň v hebkých peřinách klid a odpočinutí nalezne. Ano, toť řešení hodné majestátu královského. Přeci spratek usoplený není, by věcí nemožných se s křikem dožadovala. Již klidnější do lázně Honzovi a jí vyhrazené vstoupí.

Milý její o komodu u umyvadla opřený stojí, paravánem pohledu napůl skryt. Jen košile rozhalená tělo svalnaté a jizvami bitev minulých pokryté zakrývá, svršky i spodky na podlaze pohozené o svlékání spěšném vypovídají. Ne poprvé princezna Honzou v rouše Adamově vidí. Obvykle, když v lázni se potkali, Honzu po očku sledovala a potají se kochala.

Dnes však pohled zatím neviděný se zraku princezninu naskytl. Proč Honza úd svůj v pěsti svírá? Proč rytmicky nahoru a dolů rukou pohybuje? Proč rudne? Proč překvapen po dechů lapá a oči na ní třeští? Mravy dobré nad touhou vědět zvítězit nedokázaly, a tak princezna vyhrne:

"Ho..., Honzo? Jaký smysl v počínání tvém se nachází?"

"Co? Jak? Lázeň svou již před hodinou dokončiti jsi měla. Proč nyní..."

Princezně stále smysl počínání Honzova nedochází, avšak otázka jeho naznačuje, že v čas nevhodný do lázně vstoupila. A výraz provinilý -- se špetkou studu, jakým páže při neřesti přistižené se honosí -- zas ujistil ji, že o věc, o které slušná společnost mlčí, se jedná.

Červík zvědavosti zahlodal. Že otázka z nevědomosti položena byla Honza netuší. Nálada princezna k lepšímu se obrátila. Když výraz přísný nasadí a vysvětlení dožadovati se bude, zajisté něco nového se naučí a zároveň Honzovi vtípky jeho oplatí.

"No tak Honzo. Otázku jsem položila a odpověď stále nepřichází. Kde mravy tvé jsou, že milou svou čekati necháš."

Honza ústa jak kapr na suchu otvírá, avšak ni hlásky z něj nevychází.

"Snad otázka moje příliš nejasná byla," zdánlivě ustoupí princezna, "proto přímo tázati se budu. Proč úd svůj v rukách držíš?"

Ruce v bok, rty v linku tenkou sevřené. V tváři výraz bohyně pomsty hodný. Ale v srdci radost potměšilá, jak milý její se kroutí. Jak očima ze strany na stranu rejdí. Jak líce jeho červení hoří. Vysvětlení zajisté stát za to bude.

"Má nejmilejší," Honza započne, "k hněvu důvod nemáš. Jen když k hrátkám večerním náladu nemáš, či když onen čas v měsíci nastane a má žádostivost by nepříjemná ti byla, k činnosti této se uchyluji."

"Vědět kdy činnost 'tuto' provádíš jsem netoužila. Na smysl její se ptám." Princezna odsekne. "Vysvětluj, jako bych dívka světa neznalá byla. A mluva přímá, bez opisů a vynechávek možná nelibost mou umenší."

Honzovi čelist poklesne, zamrká. Překvapením z rovnováhy vyveden, že milá jeho hru pouhou s ním hraje, netuší. Úvahy zaplaší a s odvahou hrdiny hodnou, vysvětlovati započne.

"Když dlouho hrátkám společným čas věnovat se nemáme, touha příliš neodbytnou se stane a mysl má pozornost ztrácet započne. Úd svůj rukou polaskat a k vyvrcholení se dovést, pak úlevu přinést dokáže."

"Navýsost zajímavé. Popis bližší poskytnouti by jsi mohl?"

Princezna k Honzovi přistoupí a na předmět diskuze dlouze se zahledí. Červeň do tváří se jí vkrade. Ač čas nemalý hrátkami s Honzou strávila. Ač nejednou úd Honzův do prcinky její (a občas i do otvůrku zadního) nejednou pronikl, zatím příležitost pořádně si jej prohlédnout neměla. Jak stožár vztyčený stojí, v obvodu však mnohem silnější. Žalud od laskání krví nalitý a celý zarudlý, až strašidelně vypadá.

"Um, ehm," Honza ze sebe souká. "Úd do dlaně sevřu a nahoru a dolů rukou pohybuji. Složitého na tom nic není."

"Ach Honzo, ač jednoduché zdá se, snad názorně předvést by jsi mohl, by dívčina jako já, světa neznalá, lépe pochopila?"

Banditů nespočet porazil, draky i saně vícehlavé na útěk zahnal. Nebylo bitvy ve který porážku by utrpěl. Až do teď. Polkl a pod princezny dohledem bedlivým, váhavě vzrušovat se začne.

"Opravdu! Navýsost jednoduché." zašvitoří jeho milá. "Jak slast ti přivodit, i já vyzkoušet bych si chtěla."

A než Honza k protestu se zmůže, princezna za zády jeho stojí a rukou do rozkroku mu zamíří. Ponejprv dlaň svou na tu jeho položí, na zkoušku, by rytmus lépe se naučila. Pak ňadra na záda Honzova přitiskne, tak pozornost jeho rozptýlí a pohybem nečekaným ruku jeho na údu nahradí. Honza ztuhne.

Jak citlivá část těla lidského může být, princezna dobře ví. Proto zprvu jen jemně úd horký laská a přesto -- s pohlazením každým mohutnějším a mohutnějším úd se stává. Zázrak, že něco tak velkého do sebe kdy pojmout dokázala.

"Há...h!" zazní povzdech hluboký. Napětí z ramen Honzových vymizí. Oči přivře. Zhluboka dýchá. Jen na ruku úd laskající, na ňadra a hroty bradavek na záda přitisknutá, se soustředí.

Povzbuzena odevzdáním se Honzovým, princezna odvážnější se stává. Jakou asi reakci vyloudí, když jen stranu spodní laskat bude? A co když palec s ukazovákem v kruh spojí, pevněji úd u kořene sevře? A co když žalud v dlani schová, pohybem krouživým laskat polaská, vzdech hluboký z Honzy vyloudit dokáže?

"Úach, mmmm..." podařilo se.

Avšak pocit neodbytný na ni dotírá. Že něco je jinak. Obočí nakrčí a přemýšlí -- co jiného se děje při hrátkách večerních jejich? Že obvykle Honza tempo a směr určuje? Ne. Tím to není. Dnes roli vůdčí sama si přisvojila. Místo? Také ne, již několikrát se v lázni zápolení milostnému věnovali. Něco chybí, ale co?

Honza zamlaská, rty suché olízne. Princezna zajásá, heuréka! Zvuk mlaskavý co ústa vydávají když prcinku dráždí. Lehkost se kterou úd do kundičky mokré vklouzne. Pocitu vlhkosti a kluzkosti a zvuků s ní spojených se dnes nedostává!

Do dlaně slinu pustí, jen zlehka úd prsty obejme. Ruka klouže vpřed a vzad a tentokrát zvuk mlaskavý se ozývá. Ač skoro nemožné být se zdá, Honza rázem pevnější je a za vzdechů hlubokých, boků pohybem rytmickým dráždění napomáhá.

"Ách, ..." penis jednou, dvakrát zacuká a kapky semene podlahu skropí. S vyvrcholením práce její u konce je, úd již z ruky své pustila. K zádům Honzovým se však stále tiskne, pro tu blízkost a pocit jež má když svalnatých jeho zad se tělem celým dotýká.

Ale jak okamžiku kouzlo mizí, úvahy rozličné hlavou honit se započnou. Den jak stezka horská -- chvíli nahoru, chvíli dolů -- se ubíral. Ranní nadšení, polední zklamání, odpoledne vztek a touha neuspokojená. A večerní překvapení, jaké ani ve snu by představit si nedokázala.

Na hrátky milostné po dni dnešním jinak nahlížet bude. Vědomí, že role vůdčí jen Honzovi příslušet nemusí, za touhu neuspokojenou stálo.