"Tu pomlázku pleteš aby jsi mě mohl vyšupat?"

Chvíli mi trvá než zaregistruji tvoje slova. Pekelně se totiž soustředím, pomlázku z jedenácti proutků pletu poprvé. Obvykle se spokojím s pomlázkou z osmi, ale tentokrát jsem si řekl, že z jedenácti nemůže být o mnoho těžší. Ale... Zarazím se. Jo aha, na něco jsi se ptala.

"Ani ne. Z toho jsem už vyrostl, ale pletení pomlázky k Velikonocům to patří a mě baví."

"Hmmm..."

Tvůj tón by mě normálně přiměl zpozornět, obvykle ho používáš v jedné konkrétní situaci... jenže proč mi ty blbý proutky jdou jinak než mají?! Znovu sahám pro návod, jak potupné. Jsem za půlkou, pomlázka už by se měla plést skoro sama. Ale ty zatrolené proutky si dělají co chtějí. Grrr...

Konečně. Několikrát jsem se málem vzteknul, ale výsledek stojí za to. Pomlázka z jedenácti proutků, o trochu delší než mé předloktí, hezky kulatá a tlustá. Zbylo mi dost proutků, ...

"Jé, ta je ale krásná." slyším za sebou. A hned na to. "Mám se bát? Určitě jí chceš hned vyzkoušet, ne?"

"Už jsem ti říkal, už nejsem malej..." nechápu co pořád máš.

Vrátím se k přerušeným úvahám. Minimálně ještě jednu dlouhou upletu. A pak možná ze zbytků jednu maličkou. Takovou, co jí jde schovat do rukávu košile. A... Úvahu nedokončím, nit myšlenek je opět přervána.

"Neblázni, nemůžeš plést další dokud tu první nevyzkoušíš. Co kdyby tam byla nějaká designová chyba?"

Sotva dořekneš, otočíš se ke mě zády, vyšpulíš prdelku. Navíc rukama nabereš sukni pod koleny a napneš ji tak, že je přes zadek pěkně vyšponovaná. Zavrtíš jím. Povzdychnu si. Už je mi jasné, že nedáš pokoj, dokud nedostaneš co chceš.

"Hody hody doprovody...", plác, plác, plác, lehce tě ze sedu přetáhnu.

"No neblázni! To nemůžeš myslet vážně?!" něco se ti nezdá. "Chci vyšupat pořádně, abych zůstala mladá a krásná. Abych ti neuschla. Takže ještě jednou. Popěvek můžeš vynechat, ale hezky přitlačit!"

Do háje, co tě to popadlo? Otočím panenky v sloup. Ale zároveň mám tvých požadavků dost. Když chceš pořádně, dostaneš pořádně. A já budu moct pokračovat v pletení. Tentokrát nezůstanu sedět, vstanu, protáhnu se. Zacílím, rozmáchnu a...

Svist! Plesk! "Jauvajs!"

Svist! Plesk! "Aůů!"

Svist! Plesk! Svist! Plesk!

Popotáhneš. Pohladíš si prdelku a lekce sykneš. Trochu se obávám, že jsem přitlačil moc. Ale dostala jsi co jsi chtěla, hrdost mi nedovolí dát obavy najevo.

"Tak co, spokojená? Stačí aby jsi mi neuschla?" s klidem se zeptám.

"Nevím, musím to zkontrolovat."

Přehodíš sukni na záda a pochlubíš se mi holým zadečkem, bez kalhotek, ale zato ozdobeným několika zarudlými pruhy. Pak se rozkročíš a vjedeš si rukou do rozkroku.

"Dobrý, ještě pořád jsem vlhká. Co kdyby jsi teď použil tu druhou pomlázku, tu co máš schovanou v kalhotách?"