Oheň tiše popraskává do ticha jarní noci. Miluji tohle roční období, je sice ještě chladno, ale zároveň příliš brzy na mušky a komáry. A když se oheň správně založí, tak ani ten chlad nevadí. Zvlášť když nám dá důvod se k sobě hezky přitulit.

Smrková větev zapraská, vystřelí dvě, tři jiskry. Zavrtíš a mě dojde, že ani jeden jsme již hodnou chvíli nepromluvili. Zaposlouchám se. Praskot ohně a tvůj pravidelný dech. Oči upřené do plamenů si ti pomalu klíží. Je čas jít spát.

Jemně s tebou zatřesu, "Už je pozdě, měli bychom zapadnout do spacáků. Zítra nás čeká ještě pár kilometrů."

Ospale se zvedneš a zamíříš do stanu. Ani vstát se nenamáháš, šineš se prostě po čtyřech. Zálibně si prohlížím tvou prdelku, jak se kroutí sem a tam.

Pohnu se až když zmizíš ve tmě stanu. S povzdechem vstanu a vyrazím ještě nasbírat pár suchých větví na ráno. Moc jich na zemi neleží a tak se motám okolo tábořiště a v duchu nadávám, že jsem si nevzal baterku. Když si již potřetí nakopnu palec o neviditelný šutr, stěží se udržím abych pěkně nahlas nedal světu najevo co si myslím.

Vzteklý výkřik se ale nekoná, strnu. Při svém motání jsem ze dostal za stan. Je přímo mezi mnou a ohněm, světlo jím prosvítá a rámuje tak tvojí figuru. Jak se převlékáš.

Tričko přes hlavu, pak se pootočíš a vidím tě z profilu. Zvlášť v něm vynikají tvá ňadra! Šmátráš za zády, to určitě rozepínáš podprsenku... jo! Sotva se látka uvolní, kozičky se ti krásně zhoupnou a úplně mě hypnotizují. Na dřevo jsem zapomněl a ruka se mi šine k rozkroku. Tam je jediný 'klacek' který mě teď zajímá.

Pomalu kráčím ke stanu abych lépe viděl. Jako ve starých májovkách, opatrně aby ani větvička nezapraskala a nevyrušila tě z převlékání. Viděl jsem tě sice již mnohokrát, ale tohle je úplně jiný pocit. Slyším každý šustot látky, po každém křupnutí větvičky mi srdce poskočí.

Teď klečíš na všech čtyřech, něco hledáš v batohu. Úhel nic moc, ale stejně občas zahlédnu jak se ti prsa houpou sem a tam. Několik rychlých pohybů, ve stínu nedokážu rozpoznat co děláš dokud nezpomalíš. Aha... stahuješ kalhoty. Hlavou mi běží - vzala jsi to i s kalhotkami a nebo ty teprve přijdou na řadu?

Zatraceně! Ptáka mám jak kámen ale, ty už jsi skoro spala takže dnes večer už určitě nic nebude. Znovu mě však vyvedeš z míry. Protáhneš se, rychlý pohled ze stanu a tiché, tázavé: "Kampak jsi zmizel?"

Jsem jen pár kroků od tebe, ale přesto neodpovím. Proč? Něco v tvém hlase snad... Po chvíli ticha mi dojde proč jsi 'volala' tak potichu. Stín jedné ruky sklouzne na ňadro a ta druhá, není to moc dobře poznat, ale vsadím se že zamířila do tvého klína.

"Zatraceně, šukala bych, ale dneska už sotva něco bude..." tvá slova jsou totožná s tim co letí mě hlavou.

Ale... když oba myslíme na to samé... Je to jen pár kroků a klečím v otvoru do stanu. Jak jsem čekal, máš ruku v klíně a v tváři překvapený výraz. A za vztyčené bradavky určitě nemůže jen chlad. Než se vzpamatuješ, jsem u tebe a líbám tě na ústa. Hladově. Nezadržitelně. A s naprostou ztrátou rovnováhy se oba svalíme na jednu kopici.

Světlo skomírajícího ohně tvoří víc šera a stínů. Že není skoro nic vidět, ale nevadí. Jdeme po hmatu. Co to je? Ach! Ňadro. To znamená že bradavka bude poblíž. Instinktivně ji najdu a vezmu do úst. Zároveň ucítím, jak se mi tvá ruka dobývá do kalhot.

Ve svlékání máš náskok a tak ho využiji, rukou šmátrám po tvém boku, dolů, dolů

• to je bříško, tak ještě níž - a konečně najdu tvou horkou škvírku. A již hezky vlhkou. Nečekám a vklouznu do tebe prsty. Vzdychneš, přerušil jsem tě v hledání zipu mých kalhot. A než se stačíš k té bohulibé činnosti vrátit, přidám prst a začnu prozkoumávat tvé hloubky.

Podle zvuku se ti to líbí. A podle zuřivých útoků na zip a opasek mých kalhot, prsty brzy přestanou stačit. Měl jsem pravdu. Frustrovaně mě odstrčíš ruku z klína, chvat jak z juda, najednou ležím na zádech. V kleku vedle mě znovu útočíš na můj poklopec. Schvaluji ti to, začíná mi tam dole být těsno. Ale také nehodlám nečinně ležet. Na to jsem příliš nadržený. Vezmu tě za nohu a najednou klečíš nade mnou.

Jo! 69 je pro teď ta správná poloha. Přitáhnu se a jazykem najdu tvou kundičku. Oba jsme příliš rozjetí na jemné hrátky a tak se přisaji celými ústy, rejdím vlhkými rty ze strany na stranu, jazykem dovnitř a ven.

Kdo vyhraje? Udělám tě dřív než se mi dostaneš do kalhot? Než stačím domyslet, poklopec povolil. Bereš mě do úst a stejně jako já se odmítáš držet zpátky. Už v lese mi pěkně stál, nyní je jak skála a já už dlouho nevydržím. Asi to tušíš, protože kundička mi zmizí z dosahu jak se ze mě skulíš. Co? Proč? Já chci víc! Pokračovat!

Chceme to oba, ale ty máš i představu jak: "Dělej, vem si mě zezadu!" Vystrkuješ na mě svou kulatou prdelku i nadržený otvůrek.

Takovému pozvání se nedá odolat. Už klečím za tebou, špičku u tvého vchodu. Nedá mi to, čekám... dokud nevzdychneš: "Pojď do mě, honem prosím!" Pak přirazím, ponořím se do tvé horkosti...

Oheň skomírá a do ticha noci se ozývá jen tiché praskání ohně, ne tak tiché zvuky přírazů a nakonec dvojhlasné "Áách!" jak splyneme ve společném orgasmu.