Zasouvám klíč co zámku a jen stěží potlačím chvění ruky. Zasouvám. Představy co to slovo evokuje... Hřbet tvé ruky se mi otře o zadek. Jako by 'náhodou', ale ve skutečnosti jen pokračuješ ve hře co jsi začala v poledne ve městě.

Začala jsi lascivní pohledy. Oči přivřené, jazyk smyslně olizuje rty. Letmé doteky. A když nikdo nebyl poblíž, vždy jsi se 'náhodou' o mě otřela ňadrem. Pak tam byl ten předklon, co mě 'náhodou' nechal nahlédnout do tvého výstřihu. A samozřejmě finální 'ooops', kdy jsi mi 'náhodou' dala vědět, že kalhotky dneska nejsou in.

Celé odpoledne jsi provokovala aniž bych měl šanci s tím cokoliv udělat. Krev už mi vře v žilách.

Odemčeno. Nechám tě vstoupit první, pak za námi zapadnou dveře.

Taška žuchne na podlahu, nezdržuji se uklízením klíčů - zazvoní hned vedle ní. Stojíš ke mě zády, stále děláš jako by nic. Nevadí, teď už ne. Trhnutím za rameno si tě otočím, krok vpřed, tělo narazí na tělo, Ústa se setkají v horkém polibku. Do hrudi mě tlačí tvé krví nalité bradavky - nejsem jediný komu se vaří krev.

Snažíš se mi dostat rukou do rozkroku. Kdepak, žádná taková. Teď jsem pánem já. Chytnu a zkroutím ti ji za záda - jemně, ale rezolutně. Tělem tě přitlačím na skříň až její dveře zapraskají. Už mi neutečeš. Že mi volnou rukou vzrušením drásáš záda, možná i do krve, nevnímám.

Odtrhnu se od tvých rtů, zalapám po dechu, jako plavec co vypluje na hladinu. Byl to dlouhý polibek. Oba dýcháme zrychleně, ale na okamžik jako by se zastavil čas. Naše zraky se střetnou. Touha v tom tvém mě rozpaluje doběla.

Děvko nadržená, " zavrčím uznale a uvolním sevření. Ale jen abych s tebou mohl smýknout směrem k botníku a rozkázat: Ohnout! A nastav kundu!"

Poslechneš okamžitě, lokty na botník, záda prohneš dolů a vyšpulíš na mě zadek. Vidím jak se ti chvějí nohy, slyším tvůj přerývavý dech. Strachem? Ani náhodou!

No tak, bude to!" štěknu polohlasně.

Překvapeně sebou trhneš, pak ti to dojde. Rychle hrábneš dozadu a vyhrneš sukni. Kundu máš nalitou krví, zarudlou, závojíčky se třpytí vlhkostí. Ticho. Obdivuji výhled. Cinkne přezka, pomalu zahrčí zip, úleva když konečně vyprostím ztopořený úd ze sevření kalhot. Čekám. Vím že to chceš stejně jako já. Možná i víc. Je ticho. Ticho před bouří.

Nakonec nevydržíš. Položíš se hrudí na komodu, obě ruce sklouznou na pozadí, sevřou a v jednoznačném gestu roztáhnou půlky hezky od sebe. Růžice análku se nedočkavě svírá, pod ní široce roztažené pysky a jen o něco méně roztažená kunda. Přistoupím. Opatrně přiložím špičku k tvému vchodu.

Kníkneš touhou, jako by jsi se ptala 'proč nepokračuješ?'. Položená na botníku, s rukama za zády nemáš oporu, nemůžeš couvnout a dokončit co já jsem jen započal.

Prosím...," šeptneš, "prosím..." hlasitěji, toužebně.

O co prosíš? Co bys chtěla?" zavrčím spokojeně, vychutnávám si tvou dobrovolně zvolenou bezmoc a svůj pocit převahy.

Šukej mě..." Vzdechneš. A pak skoro křičíš: "Tak už mě konečně šukej!"

Tvá poslední slova změním v heknutí, jak tě chytnu za boky a rázně přirazím. Roztoužená kunda mě bez odporu pohltí, až po kořen mě obejme svou horkostí, nedočkavě se kolem mě stáhne. Jednou, dvakrát. Můj úd v odpověď zacuká. Jednou, dvakrát. A poslední zbytky rozumu se rozpustí v živočišné vášni.