Sídliště bylo zahalené do pláště neobvyklého ticha. Neděle, po poledni a přesto venku nevýskaly děti. Nikdo neběhal a neřádil na prolézačkách. Bylo léto. A horko. Hrozný horko. Sluníčko chtělo vynahradit uplynulé deštivé dny.

Seděla na balkónu. Potila se. Jako všichni na sídlišti. Ani myslet se jí nechtělo. On seděl vevnitř na gauči, v ruce knihu. Ale vedru také neunikl. Už pěkně dlouho neotočil stránku.

Bylo jí horko. Nudila se. Položila se do skládací židličky. Zaklonila hlavu. Chvíli jen seděla, oči zavřené, na nic nemyslet.

Limonáda. Studená limonáda, blesklo jí hlavou. Plynulým pohybem se zvedla že zamíří do kuchyně. Koutkem oka však zahlédla, jak se její milý urychleně zahloubal do knížky.

Divné, říkala si po cestě do kuchyně. Vytáhla z lednice citrón a kostky ledu. Voda zašplouchala, led zacinkal. Pak jí to došlo. Koukal mi na kozy! Opřená se zakloněnou hlavou, to se mu muselo líbit. Však já mu dám.

Popadla konvici, připravená k tažení hodné křížové výpravy. Ale počkat. Tuhle hru mohou hrát přeci dva. Na rtech se jí usadil škodolibý úsměv.

Rychle svlékla podprsenku a nechala si jen halenku. Lehká bílá látka vhodná do letních veder toho příliš schovávat nebude. A ještě třešničku na dort. Kostkou ledu několikrát obkroužila své bradavky.

Pak už se jen vrátit na balkón, znovu se usadit, tentokrát se sklenicí chladné limonády v náručí a pořádně prohnout záda. Ať má na co koukat.

Pozorovala ho zpod přivřených víček. Oči mu těkaly mezi knihou a jejími přednostmi. Nahoru. Dolu. Nahoru. Dolu. Najednou si uvědomila, že je vzrušená. Uh-oh. To nečekala.

Ale co? Stejně se nudí, třeba se ten její k něčemu rozhoupe a společně alespoň na chvíli zapomenou na horko a nudu. Jenže on nic. Pozoruje jí, olizuje suché rty, ale k ničemu se nemá.

Najednou má prázdnou sklenici. Mohla by si dolít, konvice jí stojí hned vedle židle, ale... Vstala a předklonila se pro ní. Je léto. Je doma. Sukně co má na sobě je opravdu krátká.

Koutkem oka ho sleduje. Jako mlsný kocour, oči přilepené na lemu co si to šine výš a výš. Limonáda šplouchá do sklenic. Teď už musí vidět i moje kalhotky, myslí si. Ale on nic. Kouká po ní, ale nechá ji znovu se usadit do židle.

Je vzrušená. Je zklamaná. Takhle se mu nabízí a on nic. Popíjí dál limonádu. Pozoruje ho, jak on pozoruje ji. Bude muset přitvrdit.

Znovu vyrazí do kuchyně. Nějaká záminka se najde. Třeba chuť na nanuk nebo tak. Nanuk! To je nápad.

Sedí s nanukem na židli. Je studený. Chladí. Jako by nic olizuje čokoládový povrch. Pomalu, pečlivě. Vychutnává si to. Vychutnává si i účinek který to má. Její milý teď sedí jako na trní a neví kam má koukat. Ale pořád nic!

Je po nanuku. Už není vzrušená. Už je nadržená. A on pořád nic. Co dál?

Odnese zbytky do kuchyně. Tohle je na ní dost odvážené, ale co by, je doma. Stáhne ze sebe kalhotky. Ještě jednou objede bradavky kostkou ledu aby se hezky vztyčily a opět vyrazí do boje. Dojde ke své židličce a se ohne doplnit limonádu.

Jako předtím, její milý hypnotizuje zdvihající se lem sukně. Přesně na něm pozná okamžik, kdy zahlídne co vůbec nemělo být vidět. Skoro mu vypadnou oči z důlků. ALE POŘÁD NIC!

Ona sedí na balkóně a je jí jasné že si naběhla. Bradavky tvrdé i bez ledu, hlavou se jí honí nejrůznější myšlenky. Co má, do háje, ještě udělat? To ten chlap opravdu neví co ona chce? A navíc jí došla limonáda.

Je znovu v kuchyni a dělá další várku. Bohužel, ledu už moc není. A uvnitř to bublá. Já se snad na něj budu muset vrhnout! To je ale hrůza, co si sama neudělám, to prostě nedostanu.

Najednou ho ucítí na svých zádech. Přišel za ní, naprosto neslyšně. Tiskne se k ní a ji tiskne ke kuchyňské lince. Mlčí, nic neříká, ale jedna ruka se činí na jejích prsou a druhá se šine po stehně vzhůru. A jak se o ní opírá, tak ho cítí. Je vztyčený a tvrdý jako její bradavky.

Ona také nic neříká. Jen se rozkročí a prohne se. Víc není třeba. Je připravená, vstoupí do ní bez sebemenšího odporu. A oba dva se začnou pohybovat. Tohle není něžné, romantické milování. Tady se prostě šuká. Tiše, beze slova ale o to urputněji. A vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat.

Oba pak ještě chvílí stojí, prudce oddychujíc.

"Ještě jedno číslo?" zeptá se ona.

"Ve sprše?" odpoví on.

"Ty zvíře jedno!"