"Kde mám hrneček?" štrachám ve skříňce nad dřezem.

"Jaký hrneček?"

"No přeci můj hrneček. Včera jsem ho myl se zbytkem nádobí, ale uklízela jsi ty. Tak kde je?"

"Jo ten hrneček." děláš jako by ti teprve teď došlo o čem mluvím.

Moc dobře však víš o který hrnek se jedná. Dostal jsem ho před lety jako sranda dárek od kamarádů, je naprasklý a z erotických malůvek je již půlka neznatelná. Párkrát jsme se dokonce pohádali, tobě se nelíbil, přišel ti nevkusný. Nejradši by jsi ho vyhodila.

"Spadnul mi na zem a rozsekal se na střepy. Vyhodila jsem je." řekneš naprosto nezůčastněně.

"Cože?! To si děláš srandu!" soptím. "Víš že jsem ho měl rád. Určitě jsi to udělala schválně, tohle není poprvé co ti náhodou upadl!"

Oči tí jezdí ze strany na stranum, v rukách žmouláš lem sukně. Nikdy jsi neuměla pořádně lhát. Nic neříkám, jen se na tebe pevně dívám a čekám. Nebude to trvat dlouho. Když však nemáš k řeči, začnu poklepávat špičkou boty. Jakoby netrpělivě, to vždycky zabere.

"No," leze to z tebe jak z chlupaté deky. "No, tak úplně náhoda to nebyla..."

"Zlato," usměju se. V ten moment víš že jsi v průšvihu. Zlato ti obvykle neříkám.

"Nehody a náhody se stávají, ale schválně mi rozbít oblíbený hrnek je promyšlený zločin. Zločin co si zaslouží trest. Nemyslíš?"

Koukáš do země. Pak špitneš. "Je to opravdu nutný?"

"Je. Co dělat víš, tak šup šup, ať to máme z krku."

Polkneš, ale neodporuješ. Se zrakem stále sklopeným uklidíš pár krámů ze stolu. Pak k němu přistoupíš, rozkročíš se a položíš se hrudí na jeho desku. Zadeček vyšpulený.

"Pokračuj." řeknu.

Sáhneš za sebe, vyhrneš sukni a kalhotky stáhneš na půli žerdi. Máš krásný, pěkně tvarovaný zadek. A mezi stehny, skrz krajku kalhotek, lze zahlédnout nakrátko zastřižené chloupky. Hlasitě dýcháš a lehce se chvěješ. Když zarachtá šuplík s příbory, tak sebou cukneš. Moc dobře víš co přijde.

"Počítej," přistupím k tobě. "do deseti."

Plesk! Vařečka dopadne na vyšpulené pozadí.

"Jau! Jedna."

Plesk!

"Auvaj, do bolí. Dva."

Plesk. Vařečka se rytmicky, beze spěchu zdvihá a s plesnutím dopadá. Zadeček rudne jak střídavě zasahuji levou a pak pravou polovičku.

Plesk. Při čtvrté ráně začínáš popotahovat.

Plesk!

"Pět. To stačí prosím!" fňukáš.

Plesk! Plesk! Plesk! Osmá rána dopadne, tlumeně vzlykáš a z tváří se ti koulí slzy. Je mi tě skoro líto, ale... pořádek musí být.

Plesk!

"Auu, devět!"

Plesk!

"Jau, deset!"

Skončil jsem, ty všakl stále držíš stejnou polohu. Rozkročená, s hrudí položenou na stole a zadečkem vyšpuleným. Netlačil jsem moc, přesto je hezky zarudlý. A horký. Položím na něj ruku a lehce stisknu. Sykneš. Ze stolu se ale nezvedneš.

Sjedu rukou po prdelce níš, mezi stehna. Tam jsi také horká. A vlhká. Roztáhneš nohy ještě o něco víc abych měl lepší přístup. Takové pozvání se neodmítá. Zvuk rozepínaného zipu a pak do tebe vstoupím. Stále držíš polohu a skoro se nehýbeš, jen lehce se prohneš abych měl lepší přístup.

Už nevzlykáš. Oba mlčíme. Kuchyní se ozývají jen vzdechy a pleskání kůže o kůži jak přirážím. Rytmicky, beze spěchu. Třikrát krátce. Jen na okraj, sotva špičku smočím. Pak jednou dlouze, rázně, co nejhlouběji až stůl poskočí.

Tvé vzdechy se zrychlí a prohloubí, vzepneš se v orgasmu. O chvíli později tě následuji. Sotva skončí, vystoupím z tebe a odstoupím. Konečně se zvedneš ze stolu. Tvář ještě vlhkou od slz, sykáš když na sebe natahuješ kalhotky.

Oba mlčíme. Vařečka leží na stole, připomínka věcí minulých.

Slzy oschnly, stojíš u linky a šramotíš. S lžičkama, konvicí, cukrem. Věcně, jako by se nic nestalo.

"Kafe?" zeptáš se mě.

"Dal bych si."

"To ty po sexu vždycky." usměješ se a podáváš mi hrnek s kávou.

Je naprasklý a z erotických malůvek je již půlka neznatelná.