"Bylo to čtrnáct nebo patnáct čísel?" mručím si pro sebe, pak s povzdechem vezmu metr a jdu měřit. Postavit v lesíku za barákem domeček na stromě, aby si děti sousedů měli kde hrát. Proč jsem se do toho jen nechal uvrtat?

Tluču hřebík za hřebíkem do visuté konstrukce, co domeček, tohle bude luxusní vilka. Soudě podle stěny co už stojí, ani já se tu nebudu muset hrbit. Doufám, že ty haranti budou alespoň trochu vděčný. Hmm..., pochybuju.

"Tak jak to jde?" ozve se najednou zpod domečku.

Kouknu a hned mám náladu o něco lepší. Ty modré bavlněné šaty ti vždycky slušely a mě se vždcky líbil jejich hluboký výstřih. Takhle ze shora...

"Ále, pičou ke zdi, " zahlásím, ležérně se opřu o roh dokončené stěny a zkouším jestli ti uvidím do výstřihum, "měli jsme tu být tři ale všichni se na něco vymluvili..."

Jo! Podařilo se. Moc pěkný výhled, jen se nenechat načapat. Radši se chytnu provazu a pomocí kladky sklouznu dolů. Tam snad budu míň v pokušení očumovat - montérky jsou dost volný a ztopořenýho ptáka bych v nich asi nezakryl. Problémy s domečkem mi pro dnešek stačí.

Pustím se to další stěny a na půl ucha poslouchám jak povídáš. Hřebík za hřebíkem zajíždí do dřeva a mě se hlavou honí hromada asociací a žádná se do slušné společnosti nehodí. Natáhnu se pro další hřebíky a poprvé si všimnu kde vlastně sedíš.

Zvolila jsi nedaleký kámen, kolena mírně od sebe, na nich ruce v kříž o které se opíráš bradou. Ty mě však nezajímají... bílé! Máš bílé kalhotky! Nenápadně polknu, dělám jakoby nic a pokračuji v práci. A čas od času k tobě zaletím pohledem. Nebo přesněji do stínu pod tvou sukní kde občas vytuším, občas zahlédnu kousek bělostné látky.

Buch! Poslední hřebík v téhle stěně. Zvednu jí a zaháknu za kladku. Snažím se aby byla mezi mnou a tebou, alespoň dokud se trošku neuklidním. Pak naštěstí nemám na prasárny čas, dostat tu druhou stěnu nahoru je peklo. Teprve když po patnácti minutách zápolení zvítězím a sjedu dolů, začnu se zase zajímat kde a hlavně jak sedíš.

Jenže ty už nesedíš. "Nechtěla jsem se ti tam předtím motat, ale můžu se nahoru také podívat?"

"No jasně, není problém. Stejně teď potřebuju oraz." Sehnu se pro pro limonádu a hluboce si se napiju. Pokyb v koutknu oka přitáne mou pozornost - právě lezeš po žebříku nahoru. Oči mi automaticky sjedou na tvůj zadek, pak dolů, lem sukně, jestli pak mi ukážeš víc?

Málem se zakuckám. Při ohýbání na konci žebříku ti sukně vyjela opravdu vysoko, ale očekávaný trojúhelníček bílé látky se nekoná. Kurňa, kam se poděly tvé kalhotky? Nebo máš tanga a z tohohle úhlu nejsou vidět? V hlavě se mi to mele dokud mě z úvah nevytrhneš další otázkou:

"Pojď mi to tu ukázat. Chci vědět kde co bude!"

Vyrazím za tebou. Za chvilku jsem skoro nahoře a mám jasno. Jsi ke mě zády, koukáš dolů a jí s hlavou na úrovni podlahy vidím nedostatek kalhotkovitosti v tvé pod-sukňové oblasti. Radši se rychle vyškrábu nahoru, takhle zblízka by to bylo moc okaté.

Otočíš se ke mě, v očích šibalský úsměv a na dlani bílé kalhotky: "Tohle jsi hledal?"

Strnu. Tohle jsem nečekal. A pak mi to dojde: "Ty jsi to dělala schválně!"

"Schválně a s úspěchem!" zahlásíš a vítězoslavně mi sáhneš do rozkroku. "Stojí ti moc pěkně. Řekni, co by jsi mi s ním nejraději udělal? A nebo neříkej a rovnou udělej!"

Klesnu na kolena a bez ptaní vjedu hlavou pod sukni. Mmm, miluji vůni rozdělané kundičky. Roztáhnu ti trochu nohy, abych měl lepší přístup, a vrhnu se do práce jazykem. Hezky protáhnout štěrbinku odzdola nahoru, slíznout i tu poslední kapičku dřív než stihne stéct na stehna. Po tomhle jsem toužil od chvíle kdy jsi mi poprvé nabídla pohled pod sukni.

Ale nestačí mi to. Zvednu se a políbím tě na ústa a pohladím ňadra. Zároveň vyzkouším jak moc pružný je výstřih tvých šatů. Dost. Poťouchle se usměji a stáhnu ti šaty přes ramena až někam k pasu. Kozičky se samozřejmě vyhoupnou ven, ale hlavně...

"Počkej, to nemůžeš, takhle nemůžu rukama nic dělat!" panikaříš. Je mi jasné že by jsi chtěla. Hladit, drásat, dotýkat se. Nic. Pro jistotu tě celým tělem přišpendlím k dokončené stěně. Hezky zezadu a tak abych já měl ruce volné.

Jednu na levé prso, najít bradavku. Stojí, vzrušením tvrdá jak kamínek. Promnu ji, zatahám, marně tlumíš roztoužené vzdechy. Druhou rukou zvednu sukni a zamířím na kundičku. Přes poštěváček jen lehce přejedu, zaháknout dva prsty a vklouznout jimi rovnou do tvé dírky. Jde to jak po másle.

Zapumpuji nahoru-dolů. Už ti v ní hezky čvachtá, když najednou uslyšíme hlasy z blízké cesty. Rodinka na procházce?

"Rychle, pusť mě ať se můžu upravit..." prosíš.

Jsme za stěnou, vidět na nás není, tak rozepnu zip, vyhrnu ti sukni a špičku údu nasadím ke vstupu tvé kundičky. "Ani náhodou, máš co jsi chtěla," zašeptám ti nelítostně do ucha a pomalu a nelítostně přirazím.

"Aach..., " uklouzne ti vzdech, pomalu ven a zase dovnitř, tak aby se stěna netřásla. Ale až po kořen. "Aaaach!!"

Panika a vzrušení se v tobě melou, jenže pomalé přírazy si vybírají svou daň. Koušeš se do rtů, snažíš se, aby roztoužené vzdechy nepřerostly ve výkřiky. Nevím co tě rajcuje víc - zda možnost odhalení nebo ten pocit že jsi naprosto v mé moci.

Pak se celá napneš, cítím jak se ti kunda začíná svírat v nastávajícím orgasmu. Jeden, dva, tři rychlé a nečekané přírazy tě pošlou přes okraj. Nohy se ti chvějí, každým stahem ti z kundy vytryskne trocha šťávy - pak mi stéká a chladí na varlach. Ještě jeden příraz a udělám se i já.

Nakonec oba vyčerpaně sedíme v nedokončeném domečku, kolem nás se vznáší vůně divokého sexu. A oběma nám je jasné, že v tomhle stromovém domečku se nebudou hrát jen děti.