Tyto stránky obsahují erotický obsah ve formě povídek a ilustrací.

Opusťte stránky pokud:

Úkryt před deštěm

2018-03-17

"Parchant!" zakleje, ale hlas se zlomí do vzlyknutí.

Prý uděláme si hezký večer. Prý pojedeme na zábavu tancovat. Pak ale zastavila ruku drze se kradoucí pod sukni. Chtěla ho, ale ne tak rychle, ne tak hrubě. Doufala že pochopí, že chvíli počká až společný večer vystupňuje to rozechvělé toužení, až bude ten správný čas. Ne, místo toho ji vykopl z auta uprostřed ničeho.

"Šmejd!" další vzlyknutí potlačí, slzy však ne.

Tma jako v pytli, měsíc je sice v úplňku, ale každou chvíli schovaný mezi mraky. Vede ji jen zvuk podpatků na asfaltu horské silničky. A občas mokré začvachtání, když mine a šlápne do škarpy.

Zahřmí. Bouřka udělá s vlahou letní nocí rychlý konec. Už vidí, jak se mokrá klepe někde v křoví, z nosu jí kape a čeká na ráno a prvního stopa. Bude ráda když tenhle `příjemný' večer skončí jen nachlazením.

A pak se na ní usměje štěstí. Úplněk vykoukne škvírou v bouřkových mracích a ozáří lesy a hory v okolí. A také stezku do strmého svahu, absolutně nezajímavou, nebýt ovšem hranaté siluety domu na jejím konci.

Znovu zahřmí, stromy šumí v poryvech větru.

Rychle! Než se měsíc znovu schová do mraků a ona si na stezce zlomí nohu. Ještě se neschovávej! Ještě chvilku světla! Sukně vykasaná, hrne se do kopce skoro po čtyřech. Obrysy domu nad ní zůstávají temné, ale v noci, uprostřed lesů a hor by nepohrdla ani krmelcem. Budova se střechou? To je výhra ve sportce. I kdyby to byl strašidelný hrad.

Než dorazí ke dveřím, kapky buší všude kolem. Vlasy, halenka, sukně, všechno promočené do poslední nitky. Vezme za kliku. Dveře se vzpírají. Zatlačí, doufá. Chvíle odporu, pak vrznutí a je uvnitř. Dlouhé minuty jen stojí a oddychuje.

Skříp! Ozve se z chodby. Srdce se téměř zastaví.

Klap! V jednom okamžiku tma, v druhém je chodba zalitá světlem.

"Obávati se netřeba," reaguje na vyděšený pohled postarší gentleman u vypínače. "Máte štěstí, že v nečase cestu jste nalezla. Ale dost řečí a pojďte dál, suché oblečení vám zajisté přijde vhod."

Domácí pán se otočí a zamíří do hloubi domů. Že jej bude následovat, považuje za samozřejmé.

Zvenku a v noci neměla ani ponětí jak rozsáhlý dům, nebo spíš vila, je. Jedny dveře, druhé, pak chodba a zase dveře. Připadá si jako v bludišti, ale strach se rozplynul s prvotním šokem. Proč? Netuší. Snad je to domácí pán, klid se kterým ji přijal, rozhodnost s jakou ji vede.

Šedivějící skráně, ale vzpřímené držení těla. Mladík už není, do staříka však má ještě daleko. Pružný krok, energické pohyby někoho daleko mladšího. A úsměv, tak trochu klukovský. Jako by říkal, mám tajemství, možná ho řeknu, ale možná také ne.

V další chodbě domácí pán otevře dveře. "Lázeň. Horké vody je dost a spěchati nemusíte slečno. Suché šaty vám nejprve budu muset nalézt."

Víc neřekne a odchází. Mokré, studené šaty se jí lepí na tělo. Lázeň je velká, ale přitažlivost staromódní vany na lvích nohách s napevno přidělanou sprchou je silnější než touha objevovat. Otočí kohoutkem, v trubkách zaškrundá. Horká voda tryská a plní místnost párou.

Plesk, plesk, oblečení skončí na podlaze a ona, jen o chvíli později, pod sprchou. Voda a napěněné mýdlo smývají pot a špínu z úprku k vile. Horké kapky jí buší do vlasů, na ramena, pak po zádech stékají a odnášejí chlad a úzkosti noci. Nespěchá, vychutnává si každý okamžik. A pak, když už je úplně čistá, zašpuntuje vanu.

Zatímco se vana plní, projde sadu karaf na polici. Jasmín, máta, koupelové soli a oleje. S mírně provinilým pocitem trošku usype, trošku ukápne. Snad se domácí pán nebude příliš zlobit. Konečně je vana plná. Oleje s párou provoněly vzduch, soli se rozpouštějí a ona s nimi. Usadí se a opřená jemně masíruje a hladí unavené svaly.

Klepnutí, vzápětí se otevřou dveře. Překvapená se narovná. Že tím nabídla pohled na svá ňadra jí dojde až ve chvíli kdy vidí jeho rozesmáté oči.

"Přinesl jsem vám čistou osušku," položí štůsek na sedátko, "a suché oblečení."

Neskrývá, že si ji prohlíží. Naopak. Otevřeně jí věnuje plnou pozornost. Jeho zrak klouže od očí dolů, na prsa a zpět. Ale je to pohled muže potěšeného tím co vidí, ne pohled hladového predátora. Je to snad právě tím pohledem, přistoupí na jeho hru, nezakrývá se. Nechá ho ať se kochá.

Jako by byla v lázni sama, dlouhými, vláčnými pohyby pokračuje v masáži. Od ramenou, přes ruce, krouživým pohybem po bříšku. Tuší jaký efekt její představení musí mít, ale oči přivřené, soustředí se jen na houbu klouzající po kůži.

Po chvíli ucítí jeho ruce na svých a houba změní majitele. Její dotek se nemění, jen to není ona kdo jej kontroluje. Přesunul se na záda, chvíli hladí, chvíli drhne a vše mezi tím.

Užívá si pečlivost s jakou ji masíruje. Nejen záda, tu houba sjede níž a pohladí zadeček. Jindy zase zabloudí pod paží, přes bok, bříško a při návratu škrtne o oblinu ňadra. Je to hra. Snaží se vytušit, kdy se dotek bude držet jen na zádech a kdy ztratí směr. Zastaví se pak na hranici mezi decentním a svádivým? Jak daleko za ní zajde?

Proud vody dopadající na její ramena smyje i poslední zbytky mýdla a přeruší její soustředění. Zašustění osušky ohlásí druhý akt. Vstane a nechá si pomoci z vany. Až když stojí na rohožce a huňatá osuška pokračuje kde houba přestala, až tehdy si uvědomí, že kdesi hluboko v ní se probouzí touha. Že je vzrušená.

A on to ví. Jen těžko si při utírání jejích ňader mohl nevšimnout vztyčených bradavek. A jak by mohl přehlédnout, že veškerá snaha vysušit vnitřní stranu jejích stehen je marná. Přesto se stále drží zpátky.

To se však změní v okamžiku, kdy se ona odhodlá a poprvé nejistě natáhne ruku k bouli v jeho kalhotách. Zarazí ji. Sám rozepne opasek a z poklopce osvobodí připravený úd. Usedne na sedátko. Upře pohled do jejích očí -- ty víš co dál -- říká jí beze slov.

Stojí nad ním obkročmo a ví. Vezme ho do ruky, nasměruje a přidřepne. Jeho a její horkost se setkají, pojme ho od špičky až po kořen. Jeho ruce na ňadrech, hladí. Jeho ruce na zadečku, masírují. Každý dotek v ní probouzí pramínek rozkoše. Pramínek k pramínku, z potůčku je řeka, z řeky veletok. Ztracená ve víru slasti se zvedá a dopadá. A znovu. A znovu.

~ ~ ~

O pár dní později opět stojí na horské silničce. Pamatuje si začátek noci v lázni. Pamatuje si brzké ráno. Jak ji doprovází, oblečenou ve vypůjčených, staromódních šatech, k čekajícímu taxi. Vzpomínky na zbytek noci jsou zahalené v oparu rozkoše.

Stoupá po známé úzké stezce k vilce. V tašce vrací vyprané zapůjčené oblečení. A krabici luxusní čokolády s přívlastkovým vínem jako poděkování.

Stojí na konci stezky a hledí. Hledí a nevěří. Jen pobořené, břečťanem obrostlé zdi naznačují, že kdysi na konci stezky stála v horském svahu ukrytá vilka.