"...pak mu probodli srdce dubovým kolíkem a pohřbili ho v té nejhlubší kobce pod hradem. Ale legenda praví, že i přes rakev zatlučenou stříbrným hřeby a metry a metry kamenného zdiva, čas od času se v noci prochází hradem. A běda tomu kdo u sebe nemá alespoň stroužek česneku!"

Průvodce se odmlčí, nechá nás legendu naplno vstřebat. Dvě holčiny přede mnou se chvějí a tisknou k sobě. Na mě to však příliš nepůsobí. Uznávám, slyšet takový příběh v hradních kobkách, za světla loučí, je působivý zážitek. Ale upíři? To se nedá brát vážně.

Já bych se bez strašidelných historek obešel, jenže bandě naivních a romantických pometel kolem z nich zřejmě vlhnou kalhotky, což si průvodce dobře uvědomuje. Víkend na hradě s přenocováním, zážitkovou akci jsem dostal jako dárek k narozeninám. Takže to holt budu muset vydržet, uvažuji, zatímco stoupáme schodištěm vzhůru k ubytování.

"Zde jsou vaše komnaty panstvo," ukazuje, "a nezapomeňte, dveře zavřít a do okna pověsit kříž. Aby k vám v noci někdo nezavítal..."

Náctileté husičky se chvějí, oči navrch hlavy. Pche, stejně je děsí jen pro tu šanci, že nějaké rupnou nervy a zavítá do pokoje k němu, aby ji vzal pod svou 'ochranu'.

Uprostřed noci mě probudí třesknutí. Okno, které jsem samozřejmě nechal pootevřené, je dokořán a průvan cloumá záclonami. Ach jo, budu muset vstát z vyhřátého pelechu a zavřít ho. Než s ním průvan třískne o zeď a budu mít vyděláno.

Jenže se nemůžu zvednout. Zamrkám. Že by spánková paralýza? Ta se dá rozdýchat -- nádech, výdech, soustředit se na dech, opakovat. Pak okno zaplní temný stín, mžik a je v mém pokoji. Pootočí hlavou, tedy částí kde by člověk měl hlavu, světlo měsíce se zaleskne na dvou dlouhých, špičatých zubech. A nad nimi žhnou rudé oči. Kurva! Asi jsem to okno zavřít měl!

Stín přistoupí blíž, potřese 'rameny'. Dlouhý černý plášť se snese na podlahu. Konečně vidím, s čím že mám tu 'čest'. Znovu zamrkám. Dlouhé havraní vlasy, bělostná pleť. Malá ňadra sevřená v rudé krajce podprsenky, ploché bříško a pod ním opět rudá krajka -- tentokát kalhotek. Ladí jí sice k očím, ale takhle oblečeného jsem si staletého upíra nepředstavoval.

"Vždycky se najde jeden co nevěří." zaševelí smyslně. "Vzpírat se nemá smysl, dokud já nebudu chtít, paralýza nepřejde."

Trhne rukou, pokrývka letí na podlahu. Přiklekne, špičáky blíž a blíž k mému hrdlu. Kurva, kurva, KURVA! Mžikám jak o závod, na víc se totiž nezmůžu. Dotek. Ztuhl bych, tedy, kdybych už nebyl jako prkno. Sáhla mi do rozkroku! A i tam jsem tuhý jako prkno!

"Mmmm," zavrní. Škub! Trh! Cáry trenýrek se rozletí po pokoji. "takhle pěkného už jsem dlouho neměla."

Špičáky mě jen lehce škrábnou na krku a pak jsou pryč. Upírka osvobodí ňadra z podprsenky. Promne je. Stiskne nalité bradavky.

"Líbí? Koukat se můžeš, ale sáhnou tě nenechám." její smích zvoní pokojem.

Pořád se nemůžu hnout. A stejně bezvládný zůstávám, když se rozkročí nade mnou. Odhrne kalhotky stranou a pochlubí se mi vlhkou kundičkou. Pták nalitý krví stojí, strach je pryč. Nahradila ho zvířecí touha. Chci ho do ní vrazit! Jenže ona má jiné plány.

Dřepne si, stydkými pysky mi přejíždí po žaludu, třísní ho svou šťávou. Až když mám pocit že nevydržím, dosedne. Její horkost mě pojme. Až po kořen. Exploduji jako bych byl panic. Orgasmus se mnou třese, pták mi cuká. Výstřik se však nekoná.

"Ach, zapomněla jsem ti říct, žádná ejakulace." zubí se na mě těmi svými špičáky. "Mám na tebe celou noc, tak chci aby jsi mi vydržel."

Zvedá se a dosedá. Kozičky ladně poskakují do rytmu. A já jsem pořád tvrdý a citlivý až to bolí. Netrvá dlouho a znovu se roztřesu v orgasmu. Jen o chvíli později se udělá i ona, naražená na můj úd, prohýbá se do luku a sténá. Oči dokořán, bez sebe slastí.

A jedním jejím vyvrcholením to nekončí. Přesedne si, na obráceného koníčka. Pohled na dokonalou prdelku, můj penis mizící v její kundě, mě přivádí k šílenství. Zvlášť když rozpohybuje boky a začne na mě rajtovat. Další vyvrcholení na sebe nenechá čekat, jen výstřik se zase nekoná. Kurva, to bude dlouhá noc!

Už ani nepočítám kolikrát změnila polohu. Kolikrát se svíjela v orgastických křečích. A kolikrát mě bylo pořádné vyvrcholení odepřené. Za celou dobu jsem se ani nepohnul, ale pot ze mě teče v proudech, svaly se chvějí únavou. Takový maraton jsem v životě nezažil.

"Nyní, zlatý hřeb večera!" blýskne po mě špičáky. "Nastal čas tě vysát do sucha!"

A do prdele! Pro samý sex jsem zapomněl co je zač. No, alespoň jsem si před smrtí pořádně zašukal. Odevzdaně čekám až se skloní k mému krku, zaboří zoubky, ale... nic takového se nekoná. Klekne si nade mně, kundičkou se mi tře o nos, rty, bradu, skrápí mě svou šťávou. Vezme mě do úst, dlouhými, vlhkými tahy mě kouří.

Najednou zjišťuji, že se můžu hýbat. Hlavou. Natáhnu se a ochutnám jí. Jazykem projíždím mezi závojíčky, strkám ho jak jen hluboko dokážu a lížu a lížu. Pak, konečně, stříkám. Jednou dávkou semene za druhou. Co jsem za celou noc naspořil jí končí v ústech. A ona polyká dokud se nevydám i z té nejposlednější kapky.

Poslední co vidím, než se propadnu do tmy, jsou rudé oči a smyslné olíznutí rtů.

Probudím se celý rozlámaný. Kurva, to byl ale sen, říkám si. Pak zaregistruji otevřené okno. Roztrhané prádlo. Škrábance co zanechala na mé hrudi. Měl bych kvílet hrůzou a utíkat na nejbližší autobus. Jenže..., mám tu strávit ještě jednu noc. Pokušení je veliké. Vím, že se budu rozmýšlet celý den, přestože rozhodnutí už jsem udělal.

Vím že zůstanu. Ona to ví také. Na polštáři leží její krajkové kalhotky a v nich lístek.

"Byl jsi skvělý koloušku. Dneska večer od tebe ale čekám romantiku, tak se snaž."

Usměji se a uvažuji. Víno? Čokoládu? A nebo radši sadu krajkového prádla? Velikost znám. Navíc, z katakomb se určitě nakupuje špatně a tyhle, zvednu kalhotky co mi nechala, si chci nechat na památku.